Podrobnosti
Stiahnuť Docx
Čítajte viac
Vy si neuvědomujete, jak je Pět (Svatých) Jmen cenných. Musíte si zapamatovat všechna! Jinak by pro mě bylo snazší učit jen jedno. Vy vůbec nevíte. Jsou lidé, kteří se reinkarnují třikrát, aby získali všech Pět (Svatých) Jmen, protože jsou Mistři, kteří učí jen dvě Jména, nebo jedno. […]To se stalo předtím v Indii, asi před pouhými 30 lety: Jeden člověk přišel k Mistrovi jménem Baba Sawan Singh. Byl jeden Mistr, který také učil (vnitřní Nebeské) Světlo a (vnitřní Nebeský) Zvuk; zemřel už dávno; Jmenoval se Baba Sawan Singh. Přišel za Babou Sawan Singhem a chtěl být zasvěcen. Četla jsem to v knize od Beas. Mistr pak řekl žákovi, že musí ještě počkat, protože dnes zasvěcení nebude, a žák se poklonil, plakal a řekl: „Už jsem přišel třikrát a ještě jsem nedostal páté Jméno, protože Mistr mě pokaždé naučil jen jedno nebo dvě Jména a pak Mistr zemřel, nebo jsem zemřel já. Musel jsem se tedy vrátit zpět podruhé a potřetí. A teď neodejdu a chci zasvěcení okamžitě.“ Tohle se stalo. Takže si toho važte, protože ne všichni Mistři předávají okamžitě to, co vědí a umí. Važte si toho hodně, pokud se nechcete vracet zpět. Dávám-li prostě to, co mám, lidé si toho někdy neváží, ale co mám dělat? Mám je mlátit, nebo je zkoušet čtyři roky, jako Milarepa – nebo ten starý muž v Indii – aby si toho vážili?Zasvěcení, snadné nebo obtížné, závisí na Mistrovi. Existuje Mistr, který je obtížný, to je jeho charakter, jeho osobnost a to nemá nic společného s osvícením. Každý Mistr má svou osobnost a svůj pracovní systém, svoji metodu. Chce to tímto způsobem ne tamtím, a vy to nemůžete změnit, ale to nemá nic společného s jeho osvícením. Například dva Mistři mají stejnou úroveň osvícení, ale své žáky učí dvěma různými způsoby. Proto někteří studenti postupují rychleji, pomaleji nebo vůbec ne nebo velmi pomalu – dva, tři životy. Proto v době Buddhy, nebo také v době jiných Mistrů – není to tak dávno, možná před 100 lety – trvalo čtyři životy dosáhnout úplného osvobození od této Země. Čtyři životy.Ne jako s námi – jen jeden, protože jsem dala veškerou sílu, kterou mám a kterou mohu dát. Nic si nenechávám jako nerezervu. Když zítra zemřu, můžete pokračovat, rozumíte? Nebo zemřete-li zítra vy, vaše podvědomí, vaše duše již má toto uvědomění a já vás pak mohu i nadále vést v Nebi. Abyste dosáhli těchto znalostí, nemusíte se sem vracet. Takže Mistři jsou velmi odlišní.Proto musel Milarepa sloužit svému Mistrovi čtyři roky, nebo sedm let – zapomněla jsem. Každý den byl urážen a musel tvrdě pracovat, až konečně dostal Své zasvěcení, ale jak! Zpátky v Řecku, ve starém systému, trvalo zasvěcení sedm let – sedm let – než všechno dostali. Existuje něco takového. Buddha to také nedal všechno najednou. Proto někteří lidé dostanou úplné osvobození nebo osvícení až o čtyři životy později. Dobrá. Ano, ano.Ano? (Dovolte mi se vrátit k léčení. Rozuměla jsem Vám správně – neměli bychom léčit se záměrem soustřeďování našich sil, abychom je tedy nerozptylovali?) Ano, protože je to velké plýtvání. (Nehospodárné.) (Plýtvání.) Plýtvání. Chápete, proč to říkám? Například se chcete stát lékařem a je tam také zdravotní sestra. Zdravotní sestra má práci zdravotní sestry a lékař má práci lékaře. Lékař je důležitější než zdravotní sestra, i když je zdravotní sestra také velmi důležitá. Ale znalosti lékaře jsou větší a pro pacienta udělá více. Kdyby se lékař více staral o práci sester, například o čistotu, výměnu prostěradel, neměl by čas a nevyužíval by své znalosti pro pacienty. Přestože jsou obě práce důležité a vše slouží pacientům, lékař musí být lékařem. To není diskriminační, musí to být podle nařízení. (Ale on je léčitel?) Ano, ale léčí druhé. Nemusí dávat jen injekce, ale všechno: vnitřní i vnější věci, operace atd. Nemůže ztrácet čas výměnou těch prostěradel nebo starostmi o všechny ostatní maličkosti. To může udělat kdokoli, ale lékař je jen lékař. Zdravotní sestra nemůže být lékařem, ale lékař může být také zdravotní sestrou. Ale nemusí se stále vměšovat do práce sester, protože tak jako tak zůstává stejný…No, co myslíte, že se stane, když se lékař bude vždycky starat o práci sester? (Ano, chápu to srovnání. Ale nechápu, proč nám není dovoleno léčit. Abychom mohli poslat světlo někomu, kdo je nemocný, nebo něco takového.) Když je to naprosto nezbytné – ale máme tolik nemocnic, tolik léků a pokročilé lékařské vědy, takže nemusíme stále chodit kolem dokola s našimi egy a myslet si: já léčím tady, já léčím tam. (Ano.) To není naše práce! Vy máte dost práce.(Po rockovém koncertu jsem náhle ztratil sluch a od té doby mi už dva roky zvoní v obou uších. Jak se s tím mohu vypořádat když medituji na vnitřní (Nebeský) Zvuk?) Proč ne? (Hluk mám zleva i zprava). Nemusíte věnovat pozornost levé straně. To je vše. Pokračujte v meditaci a levou – ignorujte.Tady, on nikdy neměl příležitost. Ano, vy už jste se ptal, počkejte chvilku. (Dala jste nám slova (Pět Svatých Jmen) pěti nižších světů. Povedete nás také vyššími úrovněmi, nad Pátou úroveň?) Nad pět (úrovní)? (Ano.) Ano, ale vy už mě víc nepotřebujete. Ano, někdy spolu můžeme jít na procházku, ale už mě víc nepotřebujete, abych vás doprovázela. Dostanete maturitní vysvědčení, chci říct, i když ještě nemáte mnoho zkušeností ve svém povolání, ale stanete se nezávislými. Vaši bývalí učitelé a profesoři nemusí být vždy s vámi, že ne? (Ano.)Tady, tady, tady. Vy jste se ještě neptal, spusťte. Ano, prosím, ano. (Chtěl jsem se zeptat, zda je důležitá přesnost zacházení s těmito Pěti Slovy (Svatými Jmény). Faktem je, že něco se dělá správně a nekonečné množství je uděláno špatně. Takže jednou to musí být správně.) Už jsem to včera pro všechny zopakovala více než čtyřikrát. Ještě jednou správně. Zeptejte se tedy později. Později to zopakujeme. (Ano, děkuji Vám.) Dobrá. Možná je později znovu učte Pět (Svatých) Jmen za mě, prosím. Musím si šetřit hlas pro další zastávky, další země. Mám ještě další práci. Takže to udělá jeden z žáků. Jeden ze studentů vám Je zopakuje. Vždycky musím nechat hlas odpočinout, abych mohla stále pokračovat v práci.Ano, prosím. (Mám ještě jednu otázku: Jaký je rozdíl mezi Vámi a Svatým Thakar Singhem, který učí stejnou metodu, jen se to nazývá Surat Shabd Yoga – je to úplně stejné zasvěcení. Překvapilo mě, že jsem znovu slyšel přesně ta samá slova.) Ano. Je-li to přesně ten případ, pak je to úplně stejné. Když se na sebe podívají dvě opice(-lidi), je to to samé. Něco takového vás překvapuje? Už jste to věděl. (Ano.) Věděl jste to už předtím, než jste přišel sem. (Ne, neuvědomil jsem si, že je to úplně stejné.) Nebyl jste se mnou nahoře? Ne? (Včera?) V místnosti 435? Ne? (Ne.) Ach, dobrá. Někdo se také zeptal a já jsem řekla: „Tak to prostě je.“(Protože jsem byl zasvěcen již v roce 1991 Svatým Thakar Singhem, ale já…) Pak tam můžete zůstat. (Ne, po třech měsících jsem přestal, protože jsem tam neměl tyto výsledky.) Potřebuje jít ven? Ano, jděte. Jděte ven. Vezměte ji tam, kam potřebuje. (Po třech měsících jsem znovu přestal…) To není důležité. Zůstaňte tady, nebo jděte tam – na tom nezáleží. Nemusíme vždycky diskutovat o jiných mistrech. Máme důležitější věci na práci. Máme důležitější věci na práci. Máme mnoho mistrů, a co? Co se děje? Co je tak důležité? Máte spříznění s jedním mistrem a ne s jinými mistry. Tak buď pojďte sem, nebo jděte tam. Není o čem mluvit. Máte-li mě rád na 90 % ve srovnání s jinými mistry na 50 %, pak už víte, že patříte ke mně, do této skupiny, do této školy, a to je vše. Není toho tolik co říct.(Včera jsem si myslela, že vidím (vnitřní Nebeské) Světlo, slyším (vnitřní Nebeské) barvy a Zvuky, ale nebylo to tak.) Co jste viděla, že vás to tak zklamalo? (Nic.) Bílé, nebo co? Černé? (Ne. Ne, vůbec nic.) Vůbec ne, ani černé? (Někdy jsem slyšela trochu zvuku a myslela jsem si, že je to podobné zvuku motoru, jako lokomotiva.) Ach ano, to je první fáze. Možná jste se ještě tak vysoko nedostala. Zkuste to znovu. (Děkuji Vám.) Když se podíváte sem – nemusí to být vždycky Světlo. Protože každý je jiný. Když je někdo ve druhé fázi, mohou vidět žluté barvy nebo žlutá světla. Ale je-li v první, pak možná vidí jen tmu, pohyb temných mraků nebo jen pohyb tmy. Někdy prázdno, vůbec nic – prázdnou obrazovku, zeď. Tak buďte trpělivá a později vystoupejte na vrchol. (Děkuji Vám.)Ano, prosím. (Minulou noc jsem něco správně nepochopila.) Jedna paní Vás požádala o pomoc pro svou dceru a Vy jste jí řekla, aby…) Pro to tady nejsem. (Ne, já vím, ale s léčitelem se to vrací k té druhé otázce.) Vždycky se ptáte na fyzickou úroveň! Prosím, jděte nahoru a ptejte se na duchovní (věci) – to je pro vás lepší! (Ano, ale… Ano, chtěla jsem vědět: Kdo smí léčit? Doporučila jste léčitele.) Nic jsem nedoporučila. (Té paní jste se zeptala: „Už jste vyzkoušela léčitele?“) Ano, protože… (Nebo jsem to špatně pochopila?) Protože existuje mnoho léčitelů. My nejsme léčitelé, rozumíte? Ne pro nás, ale pro ostatní – oni si dělají, co chtějí.(Takže to bylo… Myslela jsem, že to bylo vážné. Jen jsem to nepochopila.) Nemusíte vůbec rozumět těmto věcem, které se týkají jiných lidí. (Ne, já mám stejný problém, tak proto.) Snažila jsem se jen ze všech sil utěšit matku. V této situaci jsem jen řekla to nejlepší, aby se matka uklidnila. To s ní nemá nic společného, s vámi to nemá nic společného. Příliš se staráte o fyzickou věc, která by mohla zítra zmizet. S tím si vůbec nemusíte dělat starosti. Už jste slyšeli? Syn – tak mladý, krásný a pohledný – už zemřel! Vůbec se o to nepotřebujete zajímat! Toto tělo není tak důležité. Také mám nemoc, také se nachladím, no a co?Photo Caption: Děkuji, že trváte na ekologickém přístupu!!!
