Drahý Bože, prosím, jsou to Tvé děti. Kdybych to všechno mohla převzít a trpět za ně za všechny, tak to prosím udělej. Všichni jsou nevědomí. Jsou nevinní. O Tvém zákoně toho moc nevědí, a necítí mnoho Tvé Lásky. Prosím, dej jim pocítit Tvou Lásku. Probuď je místo toho, abys je trestal. Trestání je hrozné. A pokud se neprobudí a nepocítí Tvou Lásku v tomto životě, pak toho brzy nebudou schopni po biliony nebo gaziliony let – Ty to víš – než se budou moci znovu stát nějakou živou bytostí, o člověku ani nemluvě. […]
Můj Bože. Proč chodíte do kostela? Protože z Božího učení ničemu nerozumíte. A ten kněz v kostele, pochybuji, že on vůbec něčemu rozumí. Nevím, z jakého pekla jste přišli, ale brzy se tam vrátíte. Nežijeme na této planetě věčně. Ale v tom pekle můžeme být navždy. A tentokrát je to doopravdy. Och, drahý Bože, prosím, ochraňuj nevinné oběti těchto zlých vůdců. Nezáleží jim na nikom jiném než na jejich vlastních ďábelských záměrech. Můj Bože, nechávám na Tobě, jak si s nimi poradíš. Nemám více slov, abych Tě prosila, modlila se k Tobě, domlouvala se s Tebou ohledně nich nebo jakýchkoli podobných lidí.Jen Tě prosím, aby ses slitoval nad nevinnými dětmi, bezmocnými ženami a starými lidmi, kteří ve válce přišli o všechno. Jsou bezmocní. Prosím, ber je na zřetel ve Své milosti. Prosím, nech je žít v pokoji. A pokud budou muset odejít, vezmi je, prosím, do mírového Nebe. Máš jich mnoho. Prosím, věnuj jim nějaké. Amen. Miluji Tě, Bože. Já, moji lidé a mnoho dobrých lidí na světě Tě miluje. Přijmi, prosím, naši pokornou lásku. Protože Ti nemáme co jiného nabídnout. Všechno stejně patří Tobě. Dokonce i naše životy. Pokud můžeme být tomuto světu, Tvým dětem, ještě nějak nápomocni, pak nám, prosím, dovol, abychom i nadále žili v míru. Pokud ne, pak ať Ty rozhodneš, jak chceš s našimi životy naložit. Milujeme Tě, můj Pane. Děkujeme Ti. Kéž jsi vším, čím jsi. Amen.Och, drahý Bože. Někdy mám pocit, že tento svět je pro mě osobně příliš na to, abych mohla dál existovat, ale stále v sobě nosím naději, že této planetě pomohu, že zachráním lidské duše. A opravdu doufám, že se všichni obrátíte; že se budete kát před Bohem. Požádejte Ho/Ji o odpuštění, POŽÁDEJTE O ODPUŠTĚNÍ celý svět a napravte své škody způsobené jejich lidem, jejich zemi. S Boží milostí pak můžete být osvobozeni od pekla. Možná se ale nevyhnete jiným druhům strašných světů – s podobnými způsoby, jako vy vytváříte války a nutíte lidi trpět.Oni musí utíkat ze svého domova, ze své země, hladoví, zranění, zmrzačení a postižení, přicházejí o rodinu, přátele – to vše budete vy zažívat v jiném světě, pokud ne v tomto světě. A budete navždy vyděšeni; utíkat, ale nebude kam. Prožijete vše, co jste ve válce způsobili jiným bytostem, jiným lidem. To všechno zažijete – sami – nikdo vám nepomůže, nikdo vás neutěší. Jediní, kteří budou s vámi, budou ti, kteří vás budou pronásledovat, kteří vás budou děsit, kteří vás budou zraňovat, kteří vám budou ubližovat, kteří ve vás budou vyvolávat pocit nesmírného, extrémního strachu, hrůzy, obav. Ale nezemřete, ani se nebudete moci schovat, a bude to nepřetržité.Jen na to pomyslet… Och můj Bože, kéž byste o tom něco věděli. Přála bych si, aby vám Bůh, až budete spát, dal nějaké vidění, nějaký sen, který by vás probudil, abyste se dozvěděli o následcích toho, co děláte lidem, jejich domům nebo zvířecím lidem, stromům a Zemi. Obludná „sklizeň“ bude nesmírná, nesmírná, nesmírná.Podobně jako řezníci, pracovníci a vlastníci průmyslových chovů se zvířecími lidmi. Bude s vámi zacházeno přesně tak, jak vy zacházíte se zvířecími lidmi na vašich jatkách, ve vašem chovu. Ale bude to prostě pokračovat navěky. To je jediný rozdíl. Menší míra (podobného) osudu čeká ty, kteří týrají zvířecí lidi, např. v laboratorních testech, kteří jedí výrobky ze zvířecích lidí atd… V pekle – to bude nepřetržitě ve dne v noci. Tak, jak jste se chovali ke zvířecím lidem, tak se budou chovat i k vám. Prostě navždy, navždy – v pekle. A neříkejte, že jsem vás nevarovala.Nevaruji vás. Jen vám říkám pravdu pro případ, že byste měli uši k naslouchání. Prosím, poklekněte teď, litujte všech svých špatných skutků – obraťte se, odčiňte je. Dělejte něco jiného pro svoji obživu. Je mnoho jiných zaměstnání, která se dají dělat. Není třeba zabíjet, abychom mohli žít. Jak zaseješ, tak sklidíš. Zákon fyzického vesmíru je přesný. Stačí se otočit, utéct od toho – pak můžete být zachráněni. Jako když jdete špatně na sever a uvědomíte si, že musíte jít na jih – prostě se otočíte. Pak cokoli, co se děje na severu, vás neovlivní. Otočte se, utečte od hříchů. Čiňte pokání, konejte dobré skutky, modlete se k Bohu za odpuštění. A už nedělejte nic špatného. To je vše, co musíte udělat. Buďte vegany, uzavřete mír, všichni. Prosím. A požádejte Boha o odpuštění.V dalším životě už tomu neuniknete. Pokud vás nechytí už v tomto životě, neobviní vás u soudu a nezavřou do vězeňské cely, pak to všechno zažijete – a ještě horší – v dalším životě. Nemám důvod vám lhát. Sama jsem na bezpečném místě, i když máte všude špehy. Ale Bůh mě chrání. Říkám to jen kvůli obětem, které tolik trpí ve vaší zkaženosti a válce – ve válce s lidmi nebo ve válce s bezmocnými zvířecími lidmi.Och, drahý Bože, vím, že chceš tuto planetu zničit. Ale prosím, je tu mnoho dobrých lidí. Ne všichni jsou váleční štváči nebo špatní. A dokonce ani bojovníci, vojáci ve válce, nikdo z nich ji nechce. Jsou k tomu jen nuceni. Museli. Do armády vstoupili v době míru a nikdy je nenapadlo, že budou muset jít do války. I když si možná připustí, že je to možné, ale je to taková letmá myšlenka, dokud nezažijí tu strašnou realitu krvavé, vražedné války na vlastní kůži.Media Report from CBC News - Sept. 12, 2022, Correspondent: To byl okamžik, kdy Pavel Filatyev přerušil styky s Ruskem: Roztrhal svůj vojenský průkaz a ruský pas a spláchl je do záchodu na letištní toaletě v Paříži. O několik týdnů později se s námi tento bývalý výsadkář setkal, aby nám vyprávěl svůj příběh a podělil se o své znechucení armádou; riskoval vše, aby to odhalil.Pavel Filatyev: Stále jsem nutkavě přemýšlel o tom, že doslova kdybych přežil, udělal bych všechno pro to, abych to zastavil, abych něco změnil.Correspondent: Filatyev byl součástí vojenského pluku, který 24. února v ranních hodinách vtrhl do ukrajinského Chersonu. Ale už den předtím, než tam přivezli techniku, byl podle něho vojákům podsouván mylný důvod, proč tam jsou.Pavel Filatyev: Velitel našeho pluku nás postavil do řady a řekl: „Přestaňte šířit pomluvy. Přestaňte volat domů a říkat nesmysly. Říkám vám, že vás čekají ještě tři dny výcviku, a pak budete všichni doma.“Correspondent: Řekl, že si uvědomil, že Rusko útočí na Ukrajinu, až když přišel rozkaz, aby jeho jednotka zničila most. V manifestu, který později zveřejnil na sociálních sítích, popsal zmatek na bojišti. Ruská armáda vybavená „vlastenectvím… místo dobrého výcviku, podpory a moderní techniky“. Napsal: „Někteří vojáci se začali střílet… aby získali [vládní peníze] a dostali se z tohoto pekla.“Pavel Filatyev: Ale já říkám toto: Ruska se nyní zmocnila jakási mafie.Media Report from UATV English – Mar. 2, 2022, Captive Russian Soldiers: Nebylo nám řečeno nic jiného než „pochodujte vpřed“. Velitel [nám] prostě řekl: „Pojedete tam.“ Jeli jsme v koloně. Když jsme začali překračovat hranici, zeptal jsem se velitele: „Proč to děláme?“ Odpověděl mi, abych byl zticha. Nevěděl jsem, že jedu na Ukrajinu. Podvedli mě. Řekli nám, že tam pojedeme a vrátíme se. Řekli nám, že půjdeme do polí, postavíme si stany a budeme tam žít. Nedojeli jsme na Ukrajině daleko, když nás zasáhli. Moje auto vyletělo do povětří a mě z něho vytlačily vlny výbuchu. Ve městě se z nás stali zajatci. Neopětovali jsme střelbu. Stali jsme se zajatci ve městě. Neopětovali jsme střelbu. Okamžitě jsme složili zbraně.Byli jsme oklamáni a posláni do války jako živé štíty. Nenapadlo mě, že budu muset někoho zabíjet. Nic jsem nevěděl. Měl jsem strach. Poslali nás do války jako živé štíty. Všichni zastřeleni najednou. Jeli jsme v koloně a téměř všichni v ní zemřeli. Nechtěl jsem bojovat, chtěl jsem žít. Řeknu, že ukrajinští vojáci jsou fajn kluci. Nebili mě a dávali mi jídlo. [Válka] proč? Všude tady žijí mírumilovní lidé a nikdo nechce válku. Na Rusko nikdo nezaútočil a nechápu, co od této války chtějí.
Drahý Bože, prosím, jsou to Tvé děti. Kdybych to všechno mohla převzít a trpět za ně za všechny, tak to prosím udělej. Všichni jsou nevědomí. Jsou nevinní. O Tvém zákoně toho moc nevědí, a necítí mnoho Tvé Lásky. Prosím, dej jim pocítit Tvou Lásku. Probuď je místo toho, abys je trestal. Trestání je hrozné. A pokud se neprobudí a nepocítí Tvou Lásku v tomto životě, pak toho brzy nebudou schopni po biliony nebo gaziliony let – Ty to víš – než se budou moci znovu stát nějakou živou bytostí, o člověku ani nemluvě. To bude trvat déle. Nevědí, že lidský život je tak vzácný. Ve skutečnosti nevědí, jak strašné je peklo. Nemají čas přemýšlet a cítit Tvou Lásku. Prosím, smiluj se. Jsou prostě příliš oklamaní, příliš zaujatí touto hrou na život a na smrt v tomto iluzorním světě.Nezapomínají na Tebe záměrně, můj Pane. Prosím, věř mi. Byli jen učiněni příliš slepými, hluchými a němými; příliš zaneprázdněnými jakoukoli maličkostí, aby přežili, a někdy ani přežít nemohou. Prosím, smiluj se, Bože. Tady to není jako v Nebi. Tady není nic snadného pro všechny bytosti, aby zůstaly naživu, v bezpečí a v pořádku. Dokonce i lidé, kteří jsou bohatí a zdraví, nevědí, jak žít svůj život, vycházejí ven a snadno umírají – při autonehodě, při potopení lodi, při výbuchu letadla, jen tak – viděl jsi to v televizi. Díváš se na televizi, můj Pane? Vybrali jsme mnoho těchto neklidných událostí ze světa, abychom je ukázali lidem v naději, že je probudíme. Omlouvám se, zapomněla jsem. Ty televizi nepotřebuješ. Ty víš všechno. Jsi vševědoucí, všudypřítomný.Jak mohu dobře spát a jíst, když se tohle všechno děje ubohým lidem a zvířecím lidem? Možná mají dobré úmysly, můj Pane, ale nemohou je uskutečnit, protože je život prostě uvěznil do nekonečného, nekonečného soukolí utrpení, bolesti, odplaty a přežívání. Tím přežíváním myslím potřeby. Pro ně je velmi těžké se probudit a vzpomenout si na Tebe. Celá ta desetiletí se usilovně snažím jim to připomínat, dělám, co mohu. Ale cítím se tak frustrovaná. Tolikrát se cítím bezmocná. Mám pocit, že tento svět se čím dál víc podobá peklu. Některé části jsou peklem už teď. Nevím, jak mi můžeš tolik žehnat, abych se nezhroutila z toho všeho utrpení, jehož jsem svědkem, abych se nezhroutila ze vší té bolesti, kterou cítím od lidí, zvířecích lidí, stromů a tak dále, jako by jejich bolesti byly moje!
