Podrobnosti
Stiahnuť Docx
Čítajte viac
Následují nějakého falešného mnicha, falešného učitele a oslavují je jako „Buddhu“ a podobně. Když to budete dělat, budete mít také navždy pekelnou karmu, protože urážíte skutečného Buddhu. Oni jsou jen normální a prostí a oškliví a hříšní a velmi nízké úrovně, a když je srovnáváte s Buddhy, pak si způsobujete velmi velký hříšný skutek, a škodíte si. Říkám vám všem pravdu. Nebojím se, že bych někoho urazila, protože pokud je urážím, tak si to také zaslouží. Protože nejsou hodni toho, aby se nazývali Buddhou. Vůbec ne! […] Cokoli si jen představují, nebo vidí nějaké Astrální, zelené světlo a pak si myslí, že je to Buddhovo Světlo. Ne, ne, ne, tak jednoduché to není.Protože kdyby to bylo tak snadné, Buddha by už za svého života získal celý svět. Měla bych celý svět za své žáky, už všechna ta desetiletí, ale nemám. Protože jsem moc přísná. Nedodržuje-li někdo pravidla, musím je opravdu požádat, aby odešli. Trần Tâm je jedním z nich. Porušil pravidla, proto jsem ho vyhnala ven. On pak vyšel ven a pokračoval ve své zlé cestě, celá tato léta zneužívá mé jméno. Nevěděla jsem to, protože jsem si to nepředstavovala. Byla jsem velmi naivní člověk. Nedokázala jsem si představit, že existuje takové zlo, že existuje takový nestoudný člověk, který si říká můj nástupce. Kdo mu dal ten titul?Až doteď jsem nevěděla, že mám nějakého nástupce. Přála bych si mít polovinu jednoho, půl žáka, půl nástupce, pak bych byla hrdější. Kdybych měla skutečného, celého nástupce byla bych šťastná a v klidu si seděla. Odešla bych do důchodu, šla ven a chodila po památkách, stala bych se turistkou nebo bych jela do Himálaje, nic nedělala, meditovala. Namísto tohoto bych se starala o sebe.V dnešní době, když mám titul Buddhy, byly mi uděleny všechny možné tituly Buddhy, dokonce nemám ani domov. Například nemám ani pomocnici, která by mi pomohla s jídlem. Tak mi nezáviďte, že jsem Buddha nebo něco takového, protože bych měla jen další potíže. Nic tím nezískám řeknu-li vám, že jsem Buddha. Ale povzbudí-li vás to více ve vaší víře, pak jsem šťastná. To prostě není můj záměr to oznámit světu. Jen mě k tomu donutil Bůh. Bylo načase to říct, tak jsem musela. Je to opravdu tak. Bůh je všude, Buddha je všude. Budu-li tedy lhát, zemřu hroznou smrtí. Půjdu do pekla. Tolik musíte vědět.Nechci od světa žádný zisk ani cokoli jiného. Nic nechci a Bůh to ví. Chci vám jen pomoct, osvobodit vás, protože peklo je… Neexistují slova, která by to popsala. Řeknete, že je hrozné, strašné. To nic není – to nestačí k popsání pekla. Jen si představte, že jste ve velmi tmavé cele vězení a vězeňský dozorce vás bije celý den, celou noc nebo vás znovu a znovu a znovu pálí. Představte si to. Takže je to alespoň takový 1% popis pekla. Můžete mít hlad, můžete mít žízeň, ale nic nemáte. Nikdo vám nic nedá. A má-li někdo magickou moc, mohou tam jít, ale pochybuji o tom. Do některých pekel jít můžete, ale nemůžete se nikdy dostat ven. Tomu se říká „neúprosné peklo“, Avici. To znamená neúprosné peklo, věčné peklo. Nikdo se z něho nemůže dostat ven a nikdo se nemůže dostat dovnitř.Řekněme, že někdo tak magicky velký jako Maudgalyayana, tak magicky skvělý jako On, se může jít podívat za svou matkou do pekla. Dokonce dá-li vám ten člověk jídlo, stane se z toho žhavé uhlí.Hořící červené uhlí, které vám spálí tělo od jazyka až dolů kamkoli to jen jde. Takže budete mít žízeň, hlad, ale nikdy nebudete moci jíst. A nikdy nepřestanete mít hlad a žízeň.Představte si v tomto světě, kdy máte takový hlad a takovou žízeň a nemůžete jíst – představte si to 10 000krát více. Pak poznáte utrpení v pekle. To jsou některé z pekel. Nemluvě o tom, že ďáblové do vás budou píchat, štípat vás, mlátit vás, krájet vás, rozsekávat vás na kousky, a pak budete zase celistvý, a pak udělají totéž znovu: znovu vás řežou, znovu vás krájejí, znovu vás probodnou. Představte si to všechno. Máte-li tuto scenérii opravdu rádi, prosím, pokračujte v jedení masa zvířecích lidí, pokračujte v účasti na vraždění nevinných bytostí, jako jsou kraví, prasečí, kozí, psí, kočičí lidé, zkrátka kdokoli, rybí, kachní a slepičí lidé. Pokračujte je jíst, abyste mohli jít do svého „oblíbeného“ bytu, bydliště, v tom neúprosném pekle a nechat lidi, aby se k vám chovali stejně, jako se vy chováte ke zvířecím lidem. Ach, můj Bože!Myslím, že prozatím je už toho smutku dost. Chci vám říct něco hezkého, což jsem původně zamýšlela. Obvykle jsem už přestala kašlat, a pak jsem musela udělat nějaké pořady, kde jsem se musela postarat o karmu – postarat se o karmu lidí v pořadu, a o karmu prospěšnosti všem bytostem skrze tento pořad atd… Ach, nemohu vám říct všechno o tom, jak to funguje s naší Supreme Master Television! Musím vidět zvířecí lidi a utrpení zvířecích lidí mě také bolí. Pak příliš mnoho soucitu, příliš mnoho jednoty s nimi a opět kašlu. Ale není to tak hrozné, teď velmi málo ve srovnání s dřívější dobou. Být Mistryní a kašlat, to je běžné, je to známé.Když jsem byla v jednom z ášramů Mistra Thakar Singh Ji, jeho pomocnice, žena, se mě zeptala: „Ach, vy ještě nekašlete?“ Byla jsem překvapená, proč se mě ptala na takovou věc? A teď už vím. Teď už vím. Nikdy se nemůžete přestat učit. Ne proto, že jste Mistrem se neučíte. Neustále se učíte, protože Vesmír má tolik věcí a tolik bolesti, že se od toho nemůžete dostat pryč. Ne proto, že byste to všechno předem nevěděli, prostě si to vezmete jen když to potřebujete. Ne jako učení, ale jako vybírání peněz z banky, kdykoli potřebujete. Stále s sebou v kapse nenosíte celé velké miliony dolarů. Vyberete je jen když potřebujete, a tolik, kolik potřebujete.Dobrá, pak vám povím hezké věci, chci říct pár hezkých věcí z divočiny. Šla jsem ven vyfotit nějaké nové květiny. Možná je brzy uvidíte. Jeden den, minulý týden, nebo možná před více než týdnem, viděla jsem vycházet Slunce z listí. Nevycházelo ven, ale někdy Ho můžete vidět jak se převrací mezi hustým listím lesa. Tak jsem šla dovnitř vzít kameru, a řekla jsem: „Teď Vás vyfotím.“ Můžete pro mě prostě zůstat v klidu, nebo být velký, jasný a to všechno?“ On to pak udělal. Někdy to udělal, někdy ne. Měla jsem v úmyslu jen zachytit ten jas. Doufala jsem, že se ukáže jako minule. Ale tentokrát jen jas a jen jedna vrstva, třeba kulatá duha kolem Slunce. Ale na některých scenériích, které jsem vyfotila není Slunce. Vidím jen knoflíky, spoustu knoflíků na fotografiích. Najdu-li je, nechám je, aby vám je dali na obrazovku, abyste je viděli.Mistrynin popisek: „Zpráva od Krále Slunce v ‚rodném jazyce‘“A dnes, právě dnes, protože Slunce bylo přímo přede mnou, tak jsem popadla kameru a vzala pár fotografií. Některé jsou velmi jasné, ne tak speciální jako posledně, s mnoha duhovými prstenci uvnitř Slunce i mimo Slunce. Ale jen Slunce, velmi jasné a jedna vrstva jasu mimo Slunce, jen jako kruh kolem Slunce s jemným světlem. A jednu fotografii s tím a rovněž s mnoha knoflíky. Chci říct, skutečný knoflík, jako knoflík, který si dáváte na košili. Zeptala jsem se Ho: „Proč je to tak? K čemu jsou tyto knoflíky?“ On řekl: „Je to speciální Sluneční jazyk, náš jednoduchý, tichý jazyk. Nemluvíme nahlas. Někdy k hovoru používáme obrazy.“„Začátek láskyplných poselství od Krále SLUNCE, začínají se tvořit nějaké ‚knoflíky‘: ‚Vaše Drahocenné Božství je v bezpečí v tomto chráněném lese, plném Požehnání a Lásky.‘“Mnoho knoflíků – poměrně dost fotografií s knoflíky. A dnes také knoflíky, některé knoflíky přišly také s jasným Sluncem.„Pokračování Poselství od Krále Slunce; více jasnějších knoflíků“„Závěrečná část zprávy od Krále Slunce: ‚nedělejte si starosti‘“Představte si to. Toto se nikdy předtím nepřihodilo. Pořídila jsem mnoho fotografií Slunce, někdy s krásnou duhou kolem něj, s jasem či bez něj, nebo některé byly speciální, například s mnoha hvězdami. Když bylo Slunce kolem na mém okně, bylo tam spousta hvězd. Když mě přišel navštívit na mém pobytu v ústraní na jiném místě, před divočinou bylo další místo. Tentokrát tam tedy bylo tolik knoflíků.Je to poprvé v životě, kdy jsem fotila Slunce, že se ukázaly knoflíky, ale tak jasně. Můžete vidět knoflíky. Nic jiného tam není. Nemůžete si to s ničím splést. „No, k čemu jsou ty knoflíky?“ On mi řekl: „To Vám říká, že je bezpečí. Je to pro Vás tady bezpečné.“ To je vše, knoflíky. Tak jsem si pomyslela: „Ach, ano, samozřejmě.“ Když nosíte oblečení, zapnete si ho a jste v bezpečí. Jste například chránění před živly.“ Takže Mu moc děkuji. Jaký laskavý Král Slunce, jaký laskavý lid.Minule, když jsme hovořili o Slunci, zapomněla jsem na jeden detail – můj první rozhovor s Králem. Zeptala jsem se: „Slunce je tak horké, jak skrz něj můžete projít?“ On řekl: „Ne, my máme ochranný materiál, postavíme plavidlo, které neshoří.“ Máme tu techniku.“ To je to, co řekl.Photo Caption: VDĚK Nebi a Zemi za to, že nás milují